Byla to slova, co mě držela vzhůru?
Tisíce mi jich proplouvala před očima. A nebylo se kam schovat, stejně si mě našla; a to ticho, to proklaté ticho viselo ve vzduchu a slova kvetla.
zastav mě! zadrž mě! mluv se mnou! mluv tiše, šeptem, pokračuj, nepřestávej...
Výstupky na zdi a pod kůží; je to překrásné. Geometrie prostoru a v žílách Ti kolují vzducholodě. Inspiruješ.
OdpovědětVymazatNení nic krásnějšího než šeptat do ticha.
OdpovědětVymazatKlíční kosti!